Strach

Klikem se vrátíte na Hlavní stránku.

   

 

<<<Zpět na Úvodní stránku básniček

Autor: © Mintty

Strach

Takovou lásku jsem ještě nikdy nezažila
Byla krásná, nádherná
já slunci byla nevěrná
přála jsem si, jen aby nikdy neskončila

Měli jsme jen sami sebe
Chodili jsme po pláži plné jemných oblázků
A ve foťáku měli na tisíce šťastných obrázků
a dívali se na modravé nebe

dnes sedím doma u krbu
V ruce žmoulám malý, hladký kamínek
V hlavě mám stovky letních vzpomínek
Já milovat už nebudu

Řekls že chceš být sám a tak mám radši jít
Nevím, co se s naší láskou stalo
Avšak věřím, že se to jen zdálo
Ale ne, kvůli tomu já musela celé noci bdít

Poslal jsi mě na cestu
Kde bylo rozsypáno na tisíce střepů
stále doufám, že se jen hloupě pletu
ale řekls běž a nestůj

ta pravda je však moc krutá
mluví za to mé srdce plné nekončící bolesti
a žádné odpuštění v sobě nemohu nalézt ti
po té cestě já šla totiž zutá

jako když se malé dítě bojí ve tmě bez mámy
bojím se znovu milovat
co když zas budu litovat
myšlenka dalšího zrazení znovu spát nedá mi

bojím se, bojím se moc
a proto se svou obavou sama zůstanu
a nikdy už od svého strachu nevstanu
svět je černý jako noc

nevím, co dělat mám
co k tobě cítím, miluji tě nebo nenávidím
po odpovědi na otázku se už věky pídím
odpověď ti už dám

v mém životě je už jen nenávist k tobě
ty rány cos mi způsobil
jak kdybys mě bičem bil
mohu věřit jen jedinému člověku-sobě
 

Vaše komentáře: Další básničky od tohoto autora:

 
    Počítadlo přístupů:

               

   
    Anketa Skynet-web

  

 

© 2006 Web by Skynet